Rodičům bych chtěla dát jednu radu – nazývajte věci pravými jmény a neuvádějte sebe a své děti v omyl. Pokud svému dítěti řeknete, že dětský pokoj je JEHO pokoj, tak se podle toho chovejte. V tomto případě například slova: „Jdi si uklidit pokoj“ nebudou úplně na místě. Pokud je to dětský pokoj (což říkají rodiče – „jeho pokoj“), může si ho uklidit, kdy chce, nebo ho možná neuklidí vůbec – je to jeho věc. Jinak tato místnost není jeho.
Specialisté na dětské interiéry navrhují zvýraznit v dětském pokoji zvláštní "zóny vlivu": území matky (nebo otce) a území dítěte. Území dítěte je v tomto případě chápáno jako místo, kde je suverénním pánem, kde si stanovuje vlastní pravidla a zákony.
Mnoho rodičů se bojí, že v tomto případě bude v zóně vlivu dítěte vždy nepořádek. Nevadí, dítě potřebuje nějaký čas, aby si samo uvědomilo, že rozházené hračky, knížky atd. jsou nevzhledné a nepohodlné. Zároveň se vždy snažte udržovat pořádek ve své zóně vlivu.
Jak dítě roste, oblast jeho „zóny vlivu“ by se měla postupně zvětšovat, „požírat“ vaše území a nakonec dosáhnout hranic celého dětského pokoje.
Doporučujeme také:
◆Jaká je nejlepší rodičovská metoda?