7 mýtů o introvertech

shutterstock.com

Nejdůležitější součástí života moderního člověka je komunikace. Míra profesní, sociální a osobní realizace závisí na schopnosti komunikace. Nejatraktivnější se zdá být velmi specifický typ chování – extraverze. Uznávaným příkladem tohoto typu chování je otevřený, společenský, přátelský a lehce naivní člověk. Říká se jim „košile-chlap“, mají „duši dokořán“.

Každý jsme však jiný a ne každý může splnit „ideál“. Někteří z nás nepovažují za nutné neustále nahlas vyjadřovat své myšlenky a chrlit emoce na ostatní. Jsou pohodlnější ve svých vnitřních světech a ven vycházejí, jen když je to nutné. To jsou introverti.

Veřejné instituce (škola, univerzita atd.) a média se snaží lidi přesvědčit o výhodách extraverze, a proto jsou introverti často vnímáni jako neobvyklí, zvláštní. Existuje mnoho mylných představ o jejich chování, z nichž nejčastější jsou uvedeny níže.

 

1. Introvert je mlčenlivý a plachý

Introvert se zaměřuje na své vlastní vnímání vnějšího světa, a ne na to, jak svět hodnotí jeho chování. Pokud téma rozhovoru zasáhne okruh jeho bezprostředních zájmů, může se introvert odhalit jako zcela upovídaný a společenský člověk.

Zdánlivá plachost introverta není spojena se strachem z jakýchkoli mezilidských kontaktů, ale se strachem, že on a jeho zájmy budou pro konkrétního partnera nepochopitelné nebo lhostejné. Ve skutečnosti nejde o těsnost jako takovou, ale o touhu kontaktovat výhradně ty, s nimiž existují určité průsečíky.

Pokud se introvert neúčastní obecné konverzace, buď se k tématu nechystá vůbec diskutovat, nebo již vyjádřil všechny dostupné úvahy.

 

2. Introvert je hrubý a lhostejný

Introvert se nepřizpůsobuje partnerovi a nekomunikuje z důvodů slušnosti. Člověk, který se mu nelíbí, riskuje, že upadne do naprosté nechuti ke kontaktu a dokonce podráždění. To neznamená, že introvert nemůže být zdvořilý. Chápe, že vzdorovitě se zbavuje nezajímavého nebo nepříjemného partnera, nejedná tak, jak je ve společnosti obvyklé, ale stále dává přednost „špatnému“ jednání před nežádoucí komunikací.

 

3. Introvert chce být vždy sám

Introvert je spíše rád sám a necítí se v tom nepříjemně. Je těžké se sblížit s ostatními a pečlivě si vybírá přátele, vyhýbá se náhodným kontaktům. Ale s blízkými je introvert citlivý, vstřícný a upřímný. Má schopnost naslouchat a pronikat do vnitřních prožitků druhého člověka, ačkoliv je kolem něj málo lidí.

 

4. Introvert neví, jak se uvolnit

Introvert neví, jak se uvolnit jako extroverti. Nezajímají ho firemní večírky, nebezpečná dobrodružství a hlučná veřejná místa. Lidé náchylní k introverzi se v přírodě cítí skvěle, sami se svými sny a plány. K relaxaci nepotřebují společnost, ale zábavu – zábavu ostatních.

 

5. Dav vyvolává v introvertech strach

Pocity, které introvert zažívá s velkým davem lidí, nemají nic společného fobie. To je něco jako nepohodlí, které vede k rychlé únavě. Introvert však dokáže být veřejnou osobou, nebo se alespoň nevyhýbat komunikaci s veřejností: americký prezident Abraham Lincoln, obchodník Bill Gates, režisér Alfred Hitchcock, herci Clint Eastwood a Harrison Ford, herečky Gwyneth Paltrow, Michelle Pfeiffer a Grace Kelly může sloužit jako příklad.

Obvykle se introvert bez problémů účastní společenských akcí, pokud jejich téma odpovídá jeho profesním nebo osobním zájmům.

 

6. Introvert má sklony k výstřednostem

Introvert se vždy více zajímá o své vlastní myšlenky a zkušenosti než o lidi a události kolem sebe. Může se zdát zvláštní, když se člověk chová zcela uzavřeně, zcela odpojený od společenského života. To se však stává zřídka. Obvykle introverti mají rádi klidnou hudbu, pohodlné, měkké oblečení, diskrétní, funkční věci do domácnosti. Preferují prostředí, které nepřitahuje zvláštní pozornost a poskytuje pocit vnitřního pohodlí. Jde spíše o osobní vkus než o módní výstřelek.

 

7. Na přání se z introverta může stát extrovert

To je nemožné. Sklon k introverzi je vrozený osobnostní rys a introvert se nemůže vnitřně změnit. Ale mnoho introvertů, kteří žijí v extrovertní společnosti, se nakonec začne chovat způsobem, který se příliš neliší od většiny. Introvert není náchylný k násilným konfliktům a zúčtování. Proto se obvykle dokáže zkrotit a nestříkat své emoce na nepříjemné partnery, ale zdvořile, ale pevně omezit komunikaci.

Introvert, který „předstírá“ extroverta, se jen zdá být o něco sebezahleděnější a o něco méně upovídaný než jejich okolí.

 

Introverze není patologie, ale prostě jedno z chování. Vědci se domnívají, že v každém člověku jsou určité podíly introverze a extraverze a specifický styl chování je dán jeho vztahem a vnějšími okolnostmi. Pokud potkáte vysloveného introverta, nesnažte se ho nutit, aby se choval „jako všichni ostatní“. Vznikne nepříjemná situace, která nikomu neprospěje.